Uhlíkový otisk solárních pouličních lamp: Pohled na celý životní cyklus

Pět fází životního cyklu

Plné hodnocení životního cyklu (Life Cycle Assessment – LCA), které je základem pro jakékoli důvěryhodné tvrzení o uhlíkovém dopadu, zahrnuje pět fází:

Získávání surovin: Výroba a zpracování křemíku, hliníku, skla a kovů, ze kterých se později vyrábějí sluneční panely, jejich obaly a další komponenty. Výroba: Přeměna těchto surovin na samotné sluneční panely, baterie, ovladače a další potřebné prvky. Doprava a instalace: Přeprava výrobků z továrny na místo instalace, včetně stavebních prací na základně slunečních stožárů. Provoz a využití: Denní výroba elektřiny a osvětlení – fáze, která trvá celá léta. Zlikvidování: Recyklace nebo zpracování po skončení životnosti výrobků.

Ve čtvrté fázi procesu vynikají výhody solární energie; ve druhé fázi však začíná celý proces. Veškeré tvrzení o „nulových emisích“ při využití solárního osvětlení, která ignorují druhou fázi, jsou pouze marketingovými triky, nikoli věcnými analýzami.

Kde skutečně vznikají emise: Výroba: Největší podíl emisí pochází z výroby slunečních panelů a baterií. Procesy čištění křemíku a zpracování článků baterií vyžadují velké množství energie, která je často získávána z místní elektrické sítě. Jednotka solárního systému vybavená větší baterií a panelem má tedy větší „energetický otisk“ (významnější dopad na životní prostředí).

Doprava: Každá jednotka, kterou expedujeme, opouští továrnu v kontejneru a námořní doprava je nejlevnější možnost z hlediska emisí na jednotku kilometru – avšak emise nejsou nulové a závisejí na vzdálenosti a způsobu balení. Konsolidace zásilek a použití jednotných, plochých obalů v případě možnosti skutečně snižuje tyto emise.

Provoz: Solární zařízení během svého provozu téměř nevyprodukuje žádné přímé emise uhlíku; jeho energie pochází ze slunečního světla. Naproti tomu zařízení napájená z elektrické sítě neustále spotřebovává elektřinu a jeho emise závisí na skladbě zdrojů energie v místní síti. V oblastech, kde stále dominují fosilní zdroje energie, je právě tento rozdíl klíčovým faktorem při posuzování environmentálních výhod solárního osvětlení.

Tvrzení „0,07 tun uhlíku na lampu za rok“ – poctivě vyjasněno Původní verze této stránky uvádí, že výzkumy ukazují, že každá převedená na solární energii lampa za rok zabrání vypuštění přibližně 0,07 tun uhlíku do atmosféry. Nebylo nám možné ověřit tyto výzkumy, a proto považujeme tuto částku za orientační, nikoli za pevně podloženou. Zde je stejná informace s transparentním výpočtem:

Předpokládejme, že solární LED svítidlo o výkonu 30 W pracuje po dobu 10 hodin během noci a nahrazuje během stejné doby typické elektrické svítidlo o výkonu 100 W, a to po dobu 365 nocí v roce. Ušetřená energie z elektrické sítě činí: (100 – 30) W × 10 h × 365 ≈ 255 kWh ročně. Při emisním faktoru elektrické sítě ve výši přibližně 0,4–0,6 kg CO2 na kWh – což je běžný rozsah, který se výrazně liší podle regionu a musí být ověřen na základě místních údajů – dosahují ušetřené emise přibližně 100–150 kg CO2 ročně, neboli 0,1–0,15 tun. Původní hodnota 0,07 tun odpovídá stejné řádové velikosti při konzervativnějších předpokladech (menší rozdíl v výkonu svítidel nebo čistší elektrická síť). Důležité není přesný číslo, ale skutečnost, že hodnota ušetřených emisí závisí na nahrazeném svítidle a na vlastnostech místní elektrické sítě; každý nabídkový dokument by měl uvádět tento emisní faktor jako relevantní údaj.

Co skutečně určuje environmentální přínos solárního svítidla?

Pět faktorů ovlivňuje to, zda se náklady na výrobu solárního svítidla vrátí:

1. Kvalita systému a doba životnosti: Zařízení, které selže již ve třetím roce používání, během zbytku doby své životnosti nadále produkuje emise spojené s výrobou. Toto je nejvýznamnější faktor, který ovlivňuje rozhodnutí o jeho koupi.
2. Místní sluneční zdroje: Místa se vyšším množstvím slunečního záření produkují více energie za rok, což zkracuje dobu návratnosti investic.
3. Chemie baterií a cyklus výměny: Lithiové baterie vydrží déle než olovo-kyselinové baterie, což znamená méně potřeb výměn baterií a tím i méně emisí spojených s jejich výrobou.
4. Výrobní proces: Komponenty vyrobené pomocí obnovitelné energie mají menší dopad na životní prostředí; tuto otázku je vhodné položit dodavateli.

5 Recyklace: Zpětná výroba materiálů po skončení životnosti zařízení snižuje celkový dopad na životní prostředí. Tuto otázku je třeba položit dodavateli již před nákupem, nikoli až poté.

Jak nakupovat s ohledem na celý životní cyklus produktu

Kupujte podle doby životnosti produktu, ne podle ceny. Nejlevnější produkt, který se rychle porouchá, je z hlediska životního prostředí i finančních nákladů ve skutečnosti ten nejdražší. Zeptejte se na podmínky záruky a očekávanou dobu životnosti produktu; podívejte se na řadu solárních světel typu „vše v jednom“ „vše v jednom“ a přečtěte si jejich specifikace.

Vyberte správnou velikost produktu. Překonfigurované produkty – s panely a bateriemi určenými pro mnohem více slunečních hodin, než je na daném místě reálně – plýtvají energií a uhlíkovými emisemi ještě předtím, než jsou vůbec zapnuty.

Zeptejte se na možnosti recyklace. Dodavatel, který nabízí možnost výkupu použitých baterií, vám dává najevo, jak smýšlí o zodpovědném nakládání s odpadem.

Co tato stránka nezahrnuje: Tato stránka poskytuje přehled životního cyklu produktů pro kupující. Nezabývá se podrobně metodologií hodnocení dopadů na životní prostředí (LCA – ISO 14040/14044) a neobsahuje žádná environmentální prohlášení produktů (EPD) pro konkrétní modely – tyto údaje jsou ještě v přípravě a jsou uvedeny v našem seznamu úkolů. Pro otázky týkající se teplotních vlastností a životnosti baterií naleznete informace na naší stránce o výkonnosti baterií o výkonnosti baterií.